Co je zástavní právo smluvní

Zástavní smlouva

Vše je zpravidla upraveno zástavní smlouvou, která obsahuje informace o tom, co je zástavou a jaký dluh je touto zástavou chráněný. V případě, že se jedná o zástavní právo smluvní, je nutné dodržet všechny podmínky ujednané v této smlouvě. Je důležité mít na paměti, že věřitel může uplatnit své zástavní právo až v situaci, kdy dlužník nedodržuje své závazky. Teprve tehdy může zastavenou věc prodat a získat své peníze zpět.

Zástavní právo je spojeno s konkrétní věcí, která slouží jako zástava a většinou se jedná o nemovitost. I přesto, že dojde ke změně vlastníka nemovitosti, zástavní právo stále zůstává v platnosti. Zástavním právem lze zajistit nejen peněžité dluhy, ale také nepeněžité a podmíněné pohledávky. Tento institut je upraven v § 1309 až 1394 nového občanského zákoníku.

Zástavní právo jako nástroj ochrany věřitele

Nejběžnějším příkladem použití zástavního práva je situace, kdy si klient bere hypoteční úvěr na koupi nemovitosti. V této situaci se stává zástavou právě tato nemovitost, kterou klient kupuje. Klient pak uzavírá zástavní smlouvu s bankou, která mu úvěr poskytuje. Pokud se však klient dostane do situace, kdy nemůže splácet své dluhy včas a řádně, banka jako věřitel má právo prodat tuto nemovitost a použít získané peníze na splacení klientových závazků.

S jakými typy zástavního práva se můžeme setkat

Existuje mnoho různých forem zástavního práva smluvního, které se liší v závislosti na mnoha faktorech, jako je například to, kdo ho zřizuje, kolik věcí se zastavuje, zda už byla daná věc zastavena jinému věřiteli, jaký je rozsah zástavy a mnoho dalších.

V podstatě existují dva typy vzniku zástavního práva: dobrovolné a nucené. Dobrovolné zástavní právo vzniká, když se strany dohodnou na zástavní smlouvě nebo zápisem do rejstříku zástav. Na druhé straně nucené zástavní právo vzniká na základě rozhodnutí veřejného orgánu.

Zřízení zástavní práva

Věřitelé získávají zástavní právo nejčastěji prostřednictvím zástavní smlouvy, kde jsou specifikovány informace o zástavě a dluhu, pro který je zástava stanovena. Tato smlouva je nutná zejména u nemovitých věcí, protože nemohou být přímo předány věřiteli pro dobu trvání dluhu. V případě nemovitostí jsou informace o zástavním právu zapsány v katastru nemovitostí, což je veřejný seznam.

V případě, že zástavní právo není zapsáno v katastru nemovitostí, může věřitel získat zástavní právo zápisem do rejstříku zástav, který spravuje Notářská komora České republiky v elektronické podobě na svých webových stránkách.

Návrh na vklad zástavního práva na katastr

Zástavní právo může vzniknout prostřednictvím zápisu do veřejného nebo zástavního rejstříku. V případě nemovitostí je tento zápis obvykle proveden v katastru nemovitostí, zejména pokud byla daná nemovitost financována hypotečním úvěrem. Návrh na vklad zástavního práva může být podán soudem, soudním exekutorem, věřitelem (například bankou) nebo majitelem zastavované věci. Banky často požadují i zápis zákazu zcizení a zatížení nemovitosti.

K návrhu na vklad musí být vždy přiložena listina, na základě, které zástavní právo vzniklo, obvykle smlouva o zřízení zástavního práva. Vklad do katastru je podmíněn také úhradou správního poplatku, který činí 2000 korun. Poplatek obvykle hradí majitel nebo budoucí majitel zastavované věci. Vzor návrhu na vklad zástavního práva do katastru je k dispozici na webových stránkách Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.

Výmaz zástavního práva z katastru

Pokud je hypotéka nebo jakákoliv jiná pohledávka, která vznikla na základě zástavního práva splacena, zástavní právo zaniká. Banka nebo jiný věřitel zajistí výmaz zástavy tím, že vystaví potvrzení o zániku zástavního práva a odešle ho nejen vám poštou či jiným způsobem, ale také příslušnému katastrálnímu úřadu prostřednictvím datové schránky. Po obdržení potvrzení provádí katastrální úřad výmaz zástavního práva do 30 dnů.